Výstava nabízí originální projekty i dobové fotografie, které ukazují původní vzhled jeho staveb. Zahájí ji 20. června v 18.30 hodin vernisáž a potrvá do...

Výstava nabízí originální projekty i dobové fotografie, které ukazují původní vzhled jeho staveb. Zahájí ji 20. června v 18.30 hodin vernisáž a potrvá do 13. října.

Profesní kariéra architekta Braunera je spojena s olomouckým regionem, ačkoliv dílo samotné jeho hranice svým významem výrazně přesahuje. Mohli bychom v něm vypozorovat několik linií – jednu protínající napříč celou jeho tvorbu a odkazující na tradici meziválečného funkcionalismu, jiné pak více ovlivněné soudobými architektonickými proudy jako brutalismus, postmoderna nebo high-tech. Tyto však dokázal použít s citem ke kontextu, v němž novostavby vznikaly.

Petr Brauner vystudoval architekturu na brněnském VUT a na začátku 60. let nastoupil do olomoucké pobočky Stavoprojektu. Jedním z jeho prvních velkých projektů byl pavilon A pro olomoucké Výstaviště Flora. 

Technologické novinky Petra Braunera vždycky lákaly. „S novinkami musí architekt počítat. Mně se třeba moc líbí pařížské Centre Pompidou, kde architekti využili technologie v samotné estetice stavby,“ říká Brauner s tím, že nové možnosti využil třeba před pěti lety při rekonstrukci pavilonu A. „Se statiky jsme například řešili zavěšené konstrukce. To je věc, která mi sedí a pavilonu sluší.“ 

Jeho další dráhu poznamenal rok 1968 a následný vyhazov ze Stavoprojektu kvůli malované pozvánce na mikulášskou oslavu, kde stál nad malými čerty i anděli velký ruský voják se samopalem. Měl zamířit do údržbářské čety pro drogérie, ale měl štěstí. „Dostal jsem se do DRUPOSu, projekční kanceláře Svazu bytových družstev. „Dostával jsem se k zakázkám, které s bytovkami neměli nic společného – krematorium v Šumperku, provozní budova České pojišťovny v Prostějově a takové stavby. Bytovek jsem měl paradoxně strašně málo,“ vzpomíná Brauner.

Rok po revoluci dospěli manželé Braunerovi k velkému rozhodnutí – založili si vlastní kancelář. Poslední práci Petra Braunera dokončí stavbaři letos a žádné další zakázky už nebere. Nic však nemusí být definitivní. „Stavba se už blíží ke konci a já začínám mít trošku pocit prázdnoty,“ přiznává.

K výstavě vznikl katalog s úvodem kurátorky Kláry Jeništové, souhrnem Braunerových nejvýznamnějších prací i obrazovou dokumentací.   zobrazit méně