Honzo, co vás přivedlo zpět do vašeho mateřského klubu?
Pro mě to bylo docela těžké rozhodování, ale asi vidina dlouhodobějšího kontraktu. Když to vezmu zpětně, všude jsem byl sezónu a „čau“. Chtěl jsem se usadit a udělat si určitým způsobem zázemí. To je taková moje vidina.

Existovala i jiná varianta než Olomouc?
Byly i jiné varianty, ale s Olomoucí jsme se kontaktovali už předtím. Bavili jsme se delší dobu. Variant bylo víc, ale já se rozhodl pro tuhle.

Když se vrátíme k uplynulé sezóně, jak náročné pro vás bylo zvyknout si na slovenskou extraligu?
Byl to skok, ale těžko říct, jestli nahoru nebo dolů. Alespoň na začátku. Musel jsem si zvyknout na úplně jiný styl hry a i Slováci jsou trochu jiní než Češi. Nechci to vůbec shazovat, ale s tímhle jsem asi měsíc nebo dva bojoval a zvykal si. Pak jsem si řekl, že to nemá cenu a že se zaměřím jen na hokej, protože to je cesta ke spokojenosti a k tomu, abych podával výkony, na které jsem zvyklý. Snažil jsem se tomu jít naproti a musím říct, že se tato cesta povedla.

Měla Bánská Bystrica už od začátku sezóny jen ty nejvyšší cíle?
Těžko říct. Myslím si, že tam taková touha byla, protože vůbec první titul získali rok předtím a euforie byla velká. Možná tam byl i větší tlak, protože lidé očekávali, že se to bude opakovat. Když jsem tam šel, vidina titulu byla a byl to jeden z důvodů, proč jsem tam šel. Nakonec se to povedlo, takže spokojenost.

Jak tamní fanoušci prožívali účast ve finále už podruhé ve dvou letech?
Musím říct, že jen pozitivně. Podporovali nás, šli nám naproti, město tím žilo. Poznávali nás a pro hráče to bylo určitě příjemné zpestření. Lidé tam v tomhle ohledu byli dost ochotní. Na dálku bych jim chtěl poděkovat.

Několikrát jste se stal vicemistrem (KHL, EBEL, TELH), co pro vás znamená titul s Bánskou Bystricí?
Třetí už jsem byl, druhý taky, tak jsem chtěl zažít, jak to chutná. Momentálně je to pro mě asi top. Dá se ale říct, že už je to minulost a chci se teď připravit na další sezónu, na další životní příběh, tak doufám, že ho budeme psát správnou tužkou a že se to povede.

Do Olomouce se vracíte po pětileté pauze. Co od svého působení čekáte?
Toť otázka. Taky jsem ji sám sobě položil, protože za pět let, kdy jsem tu nebyl, se tu hodně lidí změnilo. Na druhou stranu jsou tu i stálá jména a je otázka, jak to bude probíhat. Čekám, že tu hokej bude bavit a rok od roku půjde nahoru, tak jak to bylo dosud. I cíle budou vyšší jak od lidí, tak od nás.

Jak emotivní pro vás byl návrat do Olomouce?
Mám tu na to dobré vzpomínky. Je to zimák, kde jsem vyrůstal a když to řeknu s nadsázkou, moc se toho nezměnilo (usmíval se). I možná proto ale pro mě bude jednodušší se do toho začlenit. Pár věcí se tu změnilo, ale to asi poznám v průběhu sezóny. Očekávám tady jen to dobré.

Vzpomněl jste si na dobu, kdy jste tu s juniorkou vybojovali bronz nebo kdy jste dostal ještě jako junior šanci chytat první extraligovou baráž?
Určitě na to vzpomínám, protože jsou to takové životní milníky. Nechci říct, že by to bylo něco famózního, ale měli jsme tu skvělou partu. Člověk si takové věci uvědomuje spíš až s odstupem času. Když pak člověk jde dál, uvědomuje si, že všechno není tak jednoduché, jak si představoval. Já si to tu užíval, i baráž. Přece jen chytat jako odchovanec poprvé za áčko před vyprodaným stadionem, to se nestává tak často. Pro mě to bylo dost emotivní.

V týmu se sejdete s hráči, se kterými jste hrál už před pěti lety, ale také se svým dobrým kamarádem Davidem Škůrkem, jak reagoval na váš návrat?
Myslím, že reakce byla pozitivní. Od něj se nic jiného čekat nedá, protože je pořád takový. Myslím, že je rád, alespoň doufám. Možná se ho na to ještě zeptám, protože jsme se o tom ani pořádně nebavili (usmíval se). Pro mě je to známé jméno a myslím si, že když nám to bude v týmu klapat, bude to fajn. Konečně před sebou budu mít pořádného obránce, který to přede mnou bude čistit. Možná teď půjde moje výkonnost nahoru (smál se). Uvidíme, klapalo nám to už v juniorce, kde jsme se dost podporovali, tak doufám, že na to navážeme.

Trenéra Jana Tomajka jste zažil už jako junior při svých prvních startech za A tým, jak se těšíte na obnovení spolupráce?
Těším se na to dost. Honza je kvalitní trenér a má co ukázat. Tehdy před pěti lety byl tuším asistent trenéra a krátce po ukončení své aktivní hráčské kariéry. Pět let jde znát a tohle je další změna. Získal další zkušenosti a je to pro něj velká role, na kterou se těší. Doufám, že se to všem povede, i jemu a sedne si to tak, jak má.

Bavili jste se s trenéry, jaká bude vaše role v týmu?
Zatím úplně ne. Vím, jak to tu je a myslím si, že Braňo (Branislav Konrád) je kvalitní gólman, o čemž svědčí i to, že tu chytal v podstatě dvě sezóny v kuse. I pro něj je to zátěž. Zatím jsme se nějak domluvili, ale časem to může být jinak. Uvidíme, jak to bude. Já se samozřejmě budu snažit podávat v brance stabilní a co nejlepší výkony. Podle toho se pak uvidí. Nějaký návrh je, ale ten se v průběhu sezóny může změnit.