Velkou zásluhu na vzniku inline týmu měl právě kapitán ledních hokejistů Jan Matuška. Olomoučtí inline hokejisté odehrají v neděli 29. dubna už svůj třetí zápas na inline ploše zimního stadionu v Přerově.

Honzo, jak a kde se zrodil nápad založit univerzitní hokejový tým?
Vzešlo to ode mě asi v říjnu 2017, kdy jsme se s klukama bavili, co budeme dělat přes léto a napadl nás inlajn. Já ho takhle hrával už odmalička. Říkali jsme si, že bychom to mohli udělat pod školou. Hodně nám s tím, jak to založit pomohl pan Reich. Pak už jsme to začali řešit a shánět hráče.

Jak na možnost vzniku tohoto týmu reagovali vaši spoluhráči ze Shields Olomouc?
S klukama jsme se o tom bavili a hodně lidí mi řeklo, že by do toho šlo, takže jsme udělali takový předběžný tým s tím, že bychom letos začali hrát. Teď je nás tuším patnáct a vesměs, až na jednoho, jsou to všichni hráči Shields. Nakonec to vyšlo, takže dobrý (úsměv).

Zmínil jste se, že s inline hokejem máte zkušenosti už z minulosti. Jak dlouho hrajete?
Inline hraji už co si pamatuji. Odmalička, od doby, co jsem začal s hokejem, jsem hrál i inline. S Přerovem se mi podařilo získat titul mistra republiky. Byl jsem i v nominaci do reprezentací, ale když jsme měli jet na mistrovství Evropy v roce 2015, zlomil jsem si malíček, o rok později jsem si vyvrtnul kotník, takže jsem nemohl jet.

Jaké zkušenosti s inline hokejem má zbytek týmu?
Bavili jsme se o tom a někteří už inline hokej hráli, jiní ne a hráli to poprvé. Řekli jsme si ale, že si to chceme zahrát a chceme si to užít, a tak to nějak všechno vzniklo.

Jak náročné je se studiem a ostatními povinnostmi skloubit i tréninky?
Většinou se domlouváme tak, že se vypíšou nějaké termíny, kdy kdo může a většinou to bývá středa a pátek. Trénujeme v Přerově, protože s vedením klubu máme velmi dobré vztahy, hlavně s manažerem Patrikem Škanderou, který nám hodně pomáhal i s registracemi hráčů a podobně. V Olomouci je plocha hodně vytížená, proto jsme volili cestu Přerova, kde je během léta inline hokej asi sport číslo jedna.

Jak náročné bylo přeorientovat se z ledního hokeje na inline hokej?
To je těžké každý rok. Je to úplně jiný styl, ať už bruslení nebo herní. První tréninky jsou vždycky hrozné. Když jsme měli první trénink na ploše a někteří kluci na tom stáli úplně poprvé, bylo vtipné, když jsme bruslili a někteří brzdili o mantinely (úsměv). Je to úplně jiný sport, než nední hokej. Každý hokejista umí s hokejkou a pukem, ale koordinovat do toho ještě pohyb na kolečkových bruslích, je těžké.

Jak se ke vzniku nového týmu postavila univerzita?
Univerzita se k tomu stavěla hodně kladně. Se vším nám pomohla, a když jsme něco potřebovali, lidé z univerzity nám pomohli.  Řekli nám, jak se dá co dělat líp, pomohli nám s papírováním a sehnali i paní účetní.

Co bylo na založení týmu nejnáročnější?
Nejnáročnější? (zamyslel se). Asi sehnat lidi. Nebo spíš přemluvit kluky, aby do toho šli a vysvětlit jim, co od toho čekat. Všechno to bylo spíš o domlouvání, papírování, vyřízení registrací a různých smluv nebo sehnání sponzorů.

Radili jste se před vznikem inline týmu se zakladateli univerzitních Shields?
Bavil jsem se s Dominikem Pudelkou, jak mám vůbec školu žádat o nějaké věci, i o papírování, které se týkalo propůjčení věcí nebo o chodu týmu. Dominik nebo i pan doktor Reich mi vždycky poradili nebo mi řekli, co se dá udělat lépe.

Kolem týmu ledního hokeje se vždy pohybuje poměrně velký realizační tým, jak je to s inline hokejem?
Máme trenéra, ale že by to bylo tak, jak u ledního hokeje, to ne. Většinou to funguje tak, že na tréninku hrajeme, aby si kluci zvykli na plochu, protože jak jsem říkal, přechod z ledního hokeje je těžký. U inline hokeje tolik lidí potřeba není. Vznikl ale výbor, který je důležitý pro to, aby tým fungoval tak, jak má.

Jaké jsou cíle pro letošní sezónu?
Šli jsme do první sezóny s tím, aby si to někteří, kteří to hrají poprvé, vyzkoušeli a hlavně, abychom se tím bavili.

Jaká jsou očekávání od celé soutěže?
Je to první liga, takže druhá nejvyšší soutěž a vesměs tam hrají hráči, kteří se inline hokeji nechtějí věnovat nějak „profesionálně“. Extraliga je totiž složená převážně z profi hokejistů a v létě se k nim přidávají i inline hokejisté, kteří hrají celoročně ve Španělsku nebo ve Francii. To už je trošku jiné. První liga je spíš….nechci říct, že pro zábavu, ale spíš pro hráče, kteří si chtějí zahrát a chtějí se sportem spíš bavit.

V předchozích letech jste nastupoval za přerovský inline tým, co na váš odchod a založení nového týmu říkali?
Abych byl úplně upřímný, nadšení nebyli. Manažer z Přerova měl strach, abych mu „nekradl“ nějaké hráče, protože s kluky mám dobré vztahy, ale já mu narovinu řekl, že já mám svůj tým, oni svůj a můžeme si pomáhat, třeba i sdílením příspěvků na sociálních sítích. Že by byli naštvaní, to ne. Jen jsem klukům v Přerově řekl, ať nechodí za manažerem v Přerově, že chtějí jít k nám, protože mám dost hráčů a oni mají v Přerově větší základnu, tak ať zůstanou tam. Byly na to ale i dobré ohlasy. Hodně klukům se líbilo, jaké máme dresy a jak do toho jdeme a že na univerzitě to určitě bude mít dobré ohlasy, protože jsme asi jeden z prvních univerzitních inline týmů.

Jak vidíte budoucnost univerzitního inline hokeje?
Bavili jsme se s panem doktorem Reichem a úplně náhodou jsme se dostali k akademickým mistrovstvím republiky a světa. Vnuklo nám to myšlenku, že bychom inline hokej mohli rozšířit, protože Česko je inline hokejová velmoc. Myslíme si, že bychom mohli zorganizovat nějaké první mistrovství republiky a časem možná i mistrovství světa. Uvidíme ale, jak k tomu přistoupí další univerzity. Je to otázka hodně do budoucna. Bavil jsem se s některými hráči, kteří inline hokej hrají a říkali mi, že by se jim mistrovství určitě líbilo a šli by do toho. Bylo by hezké dostat inline hokej na univerzitní mistrovství nebo popřípadě letní Univerziádu. Všechno je ale otázka třeba tří nebo čtyř let.